Veřejná debata o energetice je často vedena prostřednictvím zjednodušujících narativů, které složité otázky redukují na zdánlivě jednoduchá řešení. Výrazným příkladem je představa, že česká energetika má v budoucnu stát především na jádru. Tento rámec vychází z řady reálných skutečností – významu jaderné energetiky pro českou elektrizační soustavu, potřeby stabilních dodávek elektřiny i snahy o snížení emisí a závislosti na dodávkách fosilních paliv. Právě díky tomu působí přesvědčivě a snadno se prosazuje ve veřejném prostoru.

Problémem však nemusí být nepravdivost jednotlivých tvrzení, ale způsob, jakým jsou vybírána, propojována a zasazována do širšího příběhu. Důraz na jadernou energetiku může upozadit jiné důležité otázky – například roli obnovitelných zdrojů, rozvoj sítí a akumulace, energetické úspory, náklady jednotlivých řešení nebo časovou náročnost výstavby nových jaderných bloků. Výsledkem může být neúplný obraz energetické budoucnosti.

Tento report se zaměřuje na interpretační rámec „jaderného Česka“: proč je přesvědčivý, jaké skutečnosti zdůrazňuje, jaká témata zůstávají v jeho pozadí a jaké otázky může veřejná debata přehlížet. Cílem je nabídnout širší, fakticky podložený pohled, který umožní o budoucnosti české energetiky informovat přesněji, v souvislostech a bez redukce komplexního problému na jediné řešení.