V polovině prosince uspořádalo Centrum pro dopravu a energetiku kulatý stůl věnovaný evropské metanové legislativě. Diskuse se zaměřila na stav a hlavní výzvy implementace evropského nařízení o metanu (EU-MER) do českého právního a institucionálního rámce. Historicky první celoevropské nařízení svého druhu vstoupilo v platnost v roce 2024, v Česku však dosud nebylo plně zavedeno. Účastníci*ce se věnovali zejména institucionální připravenosti státu, dopadům na průmysl, nastavení sankčního systému a roli Evropské unie i občanské společnosti.
Odpovědnost za implementaci metanového nařízení v Česku leží na Ministerstvu životního prostředí (MŽP). Resort má nastavit sankční systém a řešit oblast dovozu, přičemž výkon dozoru má s největší pravděpodobností připadnout na Český báňský úřad, případně Státní energetickou inspekci. Sankce jsou stanoveny až do výše 20 milionů Kč. MŽP zároveň dokončuje inventarizaci zdrojů emisí metanu a k výkladu nařízení je k dispozici metodický materiál Evropské komise (Q&A).
V diskusi však zazněly obavy ohledně kapacit MŽP pro praktické uvedení regulace do praxe. Ty souvisejí zejména se změnou vlády, rozšířením kompetencí resortu a tlakem na snižování počtu úředníků*ic. Účastníci*ice zároveň upozornili, že adaptační lhůta pro zavedení sankčního režimu již uplynula, aniž by byl systém v Česku plně nastaven.
Diskuse poukázala na to, že přibližně 70 % hlášených emisí metanu pochází z aktivních uhelných dolů a téměř 15 % z dolů uzavřených, přičemž skutečné emise jsou pravděpodobně výrazně podhodnocené (odhady naznačují, že až více než 80 % emisí metanu může pocházet právě z uzavřených dolů). Nařízení zavádí povinné monitorování a reportování jak pro aktivní, tak pro neaktivní doly. Při plné implementaci by bylo možné snížit emise z uzavřených dolů až o 38 %. (Ember, 2025)
Zástupci*kyně průmyslu upozorňovali na pomalý postup implementace a vysokou míru nejistoty. Bez přijetí národní legislativy a jasně definovaného sankčního rámce je pro firmy obtížné plánovat konkrétní kroky. Opakovaně zaznívala potřeba technického a metodického vedení, zejména v oblasti měření, reportování a výkladu klíčových pojmů, například ventingu, tedy odvětrávání či odsávání plynů.
Současně zazněl protiargument, že nařízení je přímo použitelné, poměrně detailní a klíčovou roli proto hraje jeho důsledné dodržování. Regulace fakticky zakazuje jakékoliv vypouštění metanu, s výjimkami pouze z bezpečnostních důvodů. Bez aktivního dohledu ze strany odpovědných orgánů však hrozí pokračující porušování pravidel, jak ukazují zkušenosti z jiných zemí.
Bylo zdůrazněno, že smyslem sankčního systému není primárně trestání, ale zajištění kvalitních implementačních a technických plánů ke snižování emisí. Sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující, s možností jejich navyšování při opakovaném porušení. Při hodnocení by se mělo zohledňovat, zda se regulovaný subjekt snažil situaci napravit, případně zda porušení zatajoval nebo jej naopak aktivně oznámil.
Zaznělo také upozornění, že pokud členský stát sankční režim nepřijme nebo jej nastaví nedostatečně, vystavuje se riziku infringementu ze strany EU. Jako příklad dobré praxe bylo uvedeno Dánsko, zatímco Česko je v současnosti vnímáno jako země se zpožděním a mezerami v plnění povinností.
Diskuse se dotkla nákladů a přínosů mitigace emisí metanu i role investorů. Kvalitní měření a transparentní data jsou klíčové nejen pro plnění regulace, ale také pro ESG hodnocení a investiční rozhodování. Bylo připomenuto, že na rozdíl od systému EU ETS metanová regulace nezavádí cenový mechanismus, který by motivoval ke snižování emisí. Zároveň zaznělo, že tento regulatorní přístup byl v této fázi zvolen záměrně a debata o případných cenových mechanismech může přijít až po jeho plném zavedení.
Účastníci*ice se shodli, že Evropská komise by měla sehrát aktivnější roli v metodické podpoře i dohledu nad uplatňováním regulace.
Významným prvkem nařízení je posílení role občanské společnosti. Regulace umožňuje, aby kdokoli podal podnět na podezření z neplnění povinností, přičemž dozorový orgán je povinen se jím zabývat. Zároveň zaznělo varování, že ustanovení týkající se bezpečnosti a energetické bezpečnosti, včetně výjimek pro venting, mohou být v praxi zneužívána, pokud nebudou jasně vykládána a důsledně kontrolována.
Diskuse ukázala, že úspěšná implementace metanového nařízení bude záviset na jasném institucionálním nastavení, dostatečných kapacitách a důsledném vymáhání pravidel, a že je třeba pokračovat v odborné výměně mezi státní správou, průmyslem a dalšími aktéry, aby se regulace co nejefektivněji převedla do praxe v Česku.
