V úterý 17. června proběhla v pražském kině Atlas konference zaměřená na souvislosti dekarbonizace a bezpečnosti, a také šířeji klimatické změny a společenské odolnosti. První diskusní panel se týkal zejména fyzické infrastruktury a zdrojů, druhý se zaměřoval na společenské aspekty a koncept připravenosti na krizové situace. Na akci vystoupili Veronika Jelínková (Ministerstvo obrany) a Miroslav Jašurek (Ministerstvo vnitra), poslanec Evropského parlamentu Jan Farský, zástupci akademické a výzkumné sféry Antonín Fejfar (Fyzikální ústav Akademie věd ČR a Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy), Martin Jirušek (Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita) a Martin Philipp (STEM Ústav empirických výzkumů), a také Romana Jungwirth Březovská z Asociace pro mezinárodní otázky. Akci spolupořádali Centrum pro dopravu a energetiku (CDE) a Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).
Úvodem se šéf klimatýmu AMO Tomáš Jungwirth Březovský a ředitelka CDE Barbora Urbanová věnovali zasazení diskuse do širšího kontextu, který spočívá jednak v zásadní proměně globální bezpečnostní situace, ale také ve změně toho, jak se téma bezpečnosti ve veřejné diskusi pojímá v kontextu potřeby zvýšit výdaje na zbrojení. Dalším důležitým faktorem je, že se na evropské úrovni právě připravují východiska nového víceletého fi nančního rámce, který bude důležitým vodítkem pro investice do poloviny příští dekády, a diskutuje se také o tempu dekarbonizace do roku 2040.
Na úvodní úvahy navázala diskuse v prvním panelu, zaměřená zejména na vztah obnovitelných zdrojů a bezpečnosti evropského kontinentu, a to především ve vztahu k Rusku, představujícím zásadní bezpečnostní hrozbu pro evropské státy. V diskusi zaznělo, že potenciál obnovitelných zdrojů je bezesporu vyšší, než v současnosti Česko využívá, jakkoliv nemusí být zatím ze všech hledisek jasná shoda na tom, jak je nejlépe zálohovat. Některé problémy jsou ale ve veřejné diskusi vnímány významněji, než jaké zřejmě jsou v praxi. Například fenomén “dunkelfl aute” (období, kdy větrné a solární zdroje nevyrábějí kvůli vnějším podmínkám téměř žádnou energii) je statisticky problémem na řádově hodiny a dny, ne déle. Závislost Evropy na levných dovážených fosilních energiích se během invaze ukázala jako bezpečnostní zranitelnost, jak konstatuje i zpráva nezávislé vědecké iniciativy EASAC.
Obavy z ekonomického vývoje není možné mírnit pouhou komunikací, ale především konkrétními politikami. Chybí také diskuse o společenských přínosech zelené tranzice. Dále byla zmíněna i “kognitivní zkreslení” vnímání různých druhů opatření v boji proti klimatické změně, kdy lidé tíhnou k nadhodnocování významu aktivit, kterým se sami již věnují.
V diskusi byla věnovaná významná pozornost i genderovým aspektům důvěry v dekarbonizační politiky. Na podkladu IPBES reportu byla diskutovaná jistá selektivita některých dekarbonizačních politik, které nemusí vždy být citlivé vůči jiným globálním environmentálním rizikům a nedotýkají se například celkově vztahu člověka k přírodě. Klimatická změna se ale neodehrává v environmentálním vakuu a je jen jednou z překročených planetárních mezí. To se může projevovat mj. v nižším zapojení žen do rozhodování o vhodných řešeních, což zmíněnou selektivitu může ještě dál posilovat. Zaznělo také, že k empirickému zmapování tohoto rozměru stále chybí řada dat a můžeme vycházet jen z dílčích údajů, které ale mohou být alarmující co do nerovnoměrnosti dopadů: například úmrtnost žen následkem vln veder je zřejmě až 400krát vyšší.
Úplným závěrem se diskutující druhého panelu soustředili na doporučení ke zlepšení, kde zazněla zejména potřeba posunout dekarbonizaci ze sféry debat a koncepcí k reálným, praktickým činům.
Autorka fotografií: Aneta Straková
