Fosilní dotace skokově narostly. Jak je omezit?

Přestože se Česká republika zavázala k omezování fosilních paliv a snižování emisí skleníkových plynů, desítky až stovky miliard ročně z veřejných prostředků stále směřují do jejich podpory. Jen na přímých (explicitních) nákladech zatížily státní rozpočet v uplynulých třech letech více než 63 miliardami korun. Skutečné náklady na využívání fosilních paliv včetně externalit, tedy nákladů spojených s řešením negativních dopadů jejich spalování, jsou ale ještě vyšší: v cenách roku 2023 představují více než 306 miliard korun ročně.¹ To se děje v době klíčových globálních výzev, které vyžadují vedle jiného výrazné investice do bezpečnosti a dekarbonizace ekonomiky. Otázkami, proč tomu tak je a jak situaci řešit, se podrobně věnuje náš nový policy brief.

Fosilní dotací rozumíme jakoukoliv aktivitu státu nebo samosprávy, která snižuje náklady na výrobu energie z fosilních zdrojů, zvyšuje cenu, kterou obdrží výrobci energie z fosilních zdrojů, nebo uměle snižuje cenu, kterou zaplatí spotřebitelé energií. V Česku v současnosti dosahují až 4 % HDP.² Významný nárůst pozorujeme mezi lety 2022 a 2023, kdy u nás přímé dotace na fosilní plyn vzrostly oproti předchozím letům sedminásobně a celkové dotace na všechna fosilní paliva se zvýšily čtyřnásobně.³ Jak k tomu došlo?

V roce 2023, během energetické krize, zavedl stát cenový strop na elektřinu a plyn, aby ochránil domácnosti i firmy před prudkým růstem cen na evropském trhu. Vláda určila maximální ceny silové složky elektřiny a plynu pro domácnosti, firmy, veřejný sektor i velkoodběratele. U podnikatelů zároveň omezila maximální možný finanční přínos ze zastropování.⁴ Protože ale obchodníci s energiemi ve stejné době museli nakupovat elektřinu a plyn dráž, než je mohli podle stropu prodávat, stát jim rozdíl v ceně kompenzoval. Podle Ministerstva průmyslu a obchodu stály tyto kompenzace v roce 2023 více než 52 miliard korun.⁵ Ve výsledku tak veřejné peníze směřovaly k výrobcům energie z fosilních zdrojů – především k provozovatelům uhelných a plynových elektráren.

Znečišťovatel vydělává, stát platí

Problémem fosilních dotací je i to, že jsou často vydávány za sociální opatření – tedy za pomoc lidem s vysokými cenami energií. To bude velmi aktuální v souvislosti se zaváděním emisních povolenek pro budovy a dopravu (tzv. EU ETS2). Stát totiž nemá dostatečné nástroje, jak zabránit firmám – například dodavatelům tepla nebo paliv – aby si po zavedení povolenek své ceny nenavýšily více, než o kolik jim skutečně vzrostou náklady. Pokud by jim pak stát rozdíl v cenách plně kompenzoval, jak to dělal třeba při cenových stropech, vznikl by těmto firmám čistý zisk. Jinými slovy – stát by jim vyplatil víc, než o kolik je nové povolenky opravdu zatíží. To by ale úplně popřelo smysl samotného systému emisních povolenek. Místo aby motivoval firmy hledat čistější a úspornější řešení, udržel by stávající závislost na fosilních palivech a zároveň dál zatížil státní rozpočet.

Abychom podobným situacím do budoucna předešli, navrhujeme, aby:

• Stát přijal závaznou právní definici fosilních dotací s rozlišením na explicitní a implicitní (zahrnující úhrady negativních externalit či podporu příjmů a odbytů).
• Stát sledoval objem prostředků, který naplňuje charakteristiku fosilních dotací, a pravidelně přezkoumával jejich potřebnost a přínos. Pokud nejsou potřebné ani přínosné, měl by připravit plán na jejich vyřazení.
• Poskytnutí fosilní dotace by mělo být zásadně spojené se závazkem příjemce, že konkrétním způsobem sníží emise ze své činnosti.
• Dotace by v žádném případě neměly být poskytovány na budování nebo samotné udržení nekonkurenceschopné a emisně náročné infrastruktury. Pokud jsou fosilní dotace poskytované na modernizaci určitého odvětví, musí příjemce jednoznačně doložit soulad projektu s dlouhodobými dekarbonizačními strategiemi a stát musí odůvodnit, proč v daném případě nepodporuje emisně výhodnější technologie.
• Pokud má fosilní dotace charakter sociálního opatření, měla by být vždy doplněna adekvátními nástroji, které zákazníkům umožní trvale řešit příčinu problému (např. vyměnit zdroj vytápění, zajistit přístup k bezemisní dopravě apod.).
• Pokud stát podporuje ceny fosilních paliv nebo energií (např. kompenzacemi vysokých cen), měl by posílit dohled a analýzy, díky nimž by včas odhalil např. neférové zvyšování cen, které škodí zákazníkům.
• Stát by měl mít k dispozici nástroje, jak získat zpět veřejné peníze, pokud firmám poskytl nepřiměřenou podporu – například formou překompenzace. Jedním z takových nástrojů je daň z nadměrných zisků (windfall tax), či mírnější nástroje, jako nepovolovat daňové výjimky nebo nepromíjet pokuty v případech, kdy firmy získají neoprávněnou výhodu. Ideálně by ale stát měl takovým situacím předcházet pomocí jasných pravidel a větší transparentnosti.

Podrobně se tématu věnuje odbornice na klimatickou politiku Heda Čepelová v novém policy briefu Jak omezit fosilní dotace?
 

----

[1] K rozdílu mezi implicitními a explicitními dotacemi viz například CDE (2023): Infolist k fosilním dotacím, https://www.cde-org.cz/media/object/2284/cde_fosilni_dotace_v3.pdf 

[2] Jde o souhrn implicitních a explicitních dotací podle Mezinárodního měnového fondu, data zde: https://climatedata.imf.org/pages/mitigation#mi3 

[3] Jde o průměr EU23 podle dat OECD, zdroj dat zde: https://data-explorer.oecd.org

[4] Nařízení vlády č. 298/2022 Sb. o stanovení cen elektřiny a plynu v mimořádné tržní situaci a o stanovení s tím souvisejícího nejvyššího přípustného rozsahu majetkového prospěchu zákazníka.

[5] SeznamZprávy (2023): Stát dal energetikům padesát miliard jako náhradu za stropy. Kdo dostal nejvíc https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-firmy-stat-dal-energetikum-padesat-miliard-jako-nahradu-za-stropy-kdo-dostal-nejvic-240281