Energetická krize a klimatická politika: Co nás čeká po roce zvratů?
published 17.04.2023
Abstrakt
Článek se zaměřuje na vývoj v energetické a klimatické politice v posledním roce, který byl definován ruskou válkou na Ukrajině, energetickou krizí a rostoucí inflací. V první části je diskutována otázka energetické chudoby a jejích strukturálních řešení jako je hloubková renovace budov, zvyšování energetické účinnosti a dotační programy zaměřené cíleně na nízkopříjmové domácnosti. V druhé části se článek zamýšlí nad pozitivními i negativními důsledky energetické krize. Jako pozitivní efekt hodnotí rekordní rozvoj obnovitelných zdrojů energie v Evropě, který pomohl kompenzovat extrémně drahý plyn a omezit evropskou závislost na plynu z Ruska. Jako negativní efekt hodnotí na druhé straně rekordní nárůst dotací plynoucích fosilním společnostem. Státní kompenzační balíčky, zastropování cen a ochrana spotřebitelů uměle učinili fosilní paliva více konkurenceschopná a přinesli energetickým společnostem mimořádné zisky, zatímco náklady na živobytí domácností rostly. Po překonání akutní fáze energetické krize je nyní potřeba se zaměřit na systémová řešení, která zároveň povedou k větší společenské kohezi a podpoří principy společenské solidarity. Klimatické politiky, např. ty obsažené v balíčku Fit for 55, mohou být vhodnou součástí těchto řešení.
Vyšlo v časopise FÓRUM sociální politiky – 01/2023. Ke stažení zde: https://www.rilsa.cz/casopis/forum-socialni-politiky-01-2023/
Klimatická politika po roce energetické krize
Poslední rok s sebou přinesl řadu očekávaného i neočekávaného vývoje v oblasti klimatické a energetické politiky. Podle plánu pokračovala diskuze nad legislativním balíčkem Fit for 55, kde v minulém roce došlo i díky českému předsednictví k velkému pokroku. Dohody se podařilo nalézt i na poměrně kontroverzních opatřeních jako jsou reforma systému obchodování s emisními povolenkami, rozšíření tohoto systému na emise z vytápění a silniční dopravy, či založení nového Sociálního klimatického fondu. Zelenou dostal také návrh na zavedení takzvaného uhlíkového cla. Legislativní proces okolo doposud největšího klimaticko-energetického balíčku se tak nyní blíží ke konci a brzy se přejde k jeho implementaci na úrovni členských států.
Na druhé straně došlo k mnoha neočekávaným šokům, které evropskou klimatickou a energetickou politiku ovlivnily možná ještě více. Ruská válka na Ukrajině a s tím spojená energetická krize a inflace naprosto změnili evropské uvažování o energetice. Z původně více méně technického tématu se najednou stalo téma politické, geopolitické, bezpečnostní, ekonomické i sociální. Obzvláště silně začala v české společnosti rezonovat otázka energetické chudoby.
Energetická chudoba v centru dění
Poslední rok s sebou přinesl řadu očekávaného i neočekávaného vývoje v oblasti klimatické a energetické politiky. Podle plánu pokračovala diskuze nad legislativním balíčkem Fit for 55, kde v minulém roce došlo i díky českému předsednictví k velkému pokroku. Dohody se podařilo nalézt i na poměrně kontroverzních opatřeních jako jsou reforma systému obchodování s emisními povolenkami, rozšíření tohoto systému na emise z vytápění a silniční dopravy, či založení nového Sociálního klimatického fondu. Zelenou dostal také návrh na zavedení takzvaného uhlíkového cla. Legislativní proces okolo doposud největšího klimaticko-energetického balíčku se tak nyní blíží ke konci a brzy se přejde k jeho implementaci na úrovni členských států.
Na druhé straně došlo k mnoha neočekávaným šokům, které evropskou klimatickou a energetickou politiku ovlivnily možná ještě více. Ruská válka na Ukrajině a s tím spojená energetická krize a inflace naprosto změnili evropské uvažování o energetice. Z původně více méně technického tématu se najednou stalo téma politické, geopolitické, bezpečnostní, ekonomické i sociální. Obzvláště silně začala v české společnosti rezonovat otázka energetické chudoby.
Pozitivní a negativní důsledky energetické krize
Ruská válka na Ukrajině a následná energetická krize způsobily mnoho změn v evropské energetice. Kromě většího zaměření se na energetickou chudobu a její řešení také došlo k rekordnímu rozvoji obnovitelných zdrojů energie. Evropské investice do čistých zdrojů energie vzrostly v minulém roce o 31 % oproti roku předchozímu. Největší nárůst byl zaznamenán u solárních elektráren, kde v EU v loňském roce přibylo 40 GW instalovaného výkonu, což je nárůst o 47 % oproti roku 2021. Podstatně tomu přispěly i instalace střešní fotovoltaiky domácnostmi ve všech členských státech. Podobně se válka propsala i do vývoje na trhu s tepelnými čerpadly a elektromobily. I tyto nízkoemisní technologie zaznamenaly v loňském roce rekordní nárůst poptávky. Tepelných čerpadel v EU přibyly jen za loňský rok 3 miliony, což přispělo k tomu, že EU již nyní s předstihem splnila cíl dosáhnout 20 milionů tepelných čerpadel do roku 2026. Stejně tak vloni rostl podíl elektromobilů, které nyní v EU pokrývají 12,1 % trhu (Ember, 2023).
Čisté technologie jsou nejen základem pro snižování emisí skleníkových plynů, ale zároveň jejich majitelům přinesou dlouhodobě finanční úspory. S vyšší cenou elektřiny na trhu se návratnost domácích solárních panelů zkracuje. Domácí nabíjení elektromobilu pak majiteli ušetří náklady na benzín či naftu. Ovšem vysoká počáteční investice do těchto technologií vyřazuje z pořízení tu právě část společnosti, která je vysokými cenami nejvíce zasažená – nízkopříjmové a zranitelné zákazníky. Proto jsou zásadní programy státní podpory typu Nová zelená úsporám Light, ale také zavádění regulací, které postupně učiní čisté zdroje elektřiny a tepla stále více dostupné a rozšířené, tak aby z nich ve výsledku mohli benefitovat lidé s nižšími příjmy.
Na politické úrovni právě probíhá finální fáze vyjednávání o podobě nové Směrnice o obnovitelných zdrojích energie (Renewable Energy Directive, RED). Evropská komise navrhuje navýšit cíl pro poměr obnovitelných zdrojů v roce 2030 na 45 %, oproti původními předválečnému cíli 40 %. Evropský parlament s tímto navýšením souhlasí, ale členské státy se na jednotné pozici zatím neshodnou. Česká republika se k navyšování cíle pro obnovitelné zdroje staví spíše opatrně, ačkoli vyšší cíl by pro nás mohl znamenat důležitý krok na cestě k větší energetické soběstačnosti a pomohl by i k dlouhodobému řešení energetické chudoby. Podle think tanku Ember je navíc evropská energetika již nyní na dobré cestě dosáhnout do roku 2030 45% podílu obnovitelných zdrojů, a to i bez jakékoliv nové legislativy, pouze na základě vývoje trhu. Je proto možné cíl navýšit až na 50 % a dedikovat na jeho naplnění dostačenou finanční podporu (Ember, 2023).
Bohužel ale ruská válka na Ukrajině nepřinesla pouze větší důraz na obnovitelné zdroje a energetické úspory, přinesla také rekordní finanční zisky fosilním korporacím, které profitovaly z vysokých cen energií i státních kompenzačních balíčků. Podle dat Mezinárodní energetické agentury plynulo v roce 2022 na podporu fosilních zdrojů dosud nejvíce peněz v historii. Poprvé dokonce globální dotace na fosilní zdroje překonaly hranici 1 bilion dolarů (IEA, 2023). To je v přímém rozporu s cíli Pařížské klimatické dohody i dohody z Glasgow z roku 2021 o postupném snižování dotací na fosilní paliva a zároveň zvyšování cílené pomoci těm nejzranitelnějším. Velká část státní podpory totiž šla zpětně na zaplacení dodávek fosilních zdrojů a uměle tak udržovala fosilní paliva v konkurenční výhodě. Právě i kvůli nedostatečnému zacílení finanční podpory vloni vzrostla nerovnost v rámci společnosti. Zatímco fosilní firmy utržily bezprecedentní zisky, náklady na živobytí pro běžné domácnosti vzrostly. Ačkoli naprostá většina členských států zavedla v průběhu roku daň z mimořádných zisků zaměřenou zejména na energetické společnosti, nebyla tato opatření vždy navržena efektivně a fosilním firmám i přes to vzrostl meziročně čistý zisk na dvojnásobek (Ekonomický týdeník, 2023).
Státy EU se rozhodly situaci ohledně drahých energií řešit kompenzačními balíčky, ať už se jednalo o zastropování a následné dotování cen elektřiny a plynu, či přímé kompenzace nákladů průmyslovým firmám ve snaze o udržení jejich konkurenceschopnosti. Evropské země vydaly na ochranu před vysokými cenami energií celkem 657 miliard eur, z čehož neuvěřitelných 265 miliard eur připadlo na samotné Německo (Bruegel, 2023). Ne všechny členské státy mají stejnou výchozí pozici, co se týká volného fiskálního prostoru. Země s větším státním dluhem si nemohou takovéto injekce do ekonomiky dovolit. I proto byl protekcionistický krok Německa silně kritizován a byla otevřena diskuze nejen o snaze o udržování solidarity uvnitř členských států, ale i mezi nimi.
Závěr
Po roce války, inflace a energetické krize rezonují témata energetické chudoby, společenské solidarity, a socio-ekonomických dopadů zelené transformace více než dříve. Klimatická politika a sociální koheze jsou často stavěny proti sobě, ačkoli ve skutečnosti se jedná o falešné dilema a prvky klimatické politiky mohou naopak pozitivně přispět ke snižování počtu domácností ohrožených energetickou chudobou, zvyšování energetické soběstačnosti a celkově kvalitnějšímu životu. Po překonání akutní fáze energetické krize je nyní potřeba přistoupit k systematičtějším opatřením. Nemá již smysl pouze chránit spotřebitele před vysokými cenami zastropováním a následnou státní dotací cen. Takto vynaložené finanční prostředky totiž jen nadále udržují fosilní paliva uměle konkurenceschopná a ve výsledku přispívají k maximalizaci zisků fosilních korporací. Pro dlouhodobější odolnost vůči energetickým šokům je potřeba masivně investovat do renovací budov, zvyšování energetické účinnosti a rozvoje domácích obnovitelných zdrojů. Jen tak může být v budoucnu naše společnost více odolná a solidární.
Mgr. Kateřina Davidová je analytičkou v Centru pro dopravu a energetiku a vedoucí klimatického týmu v Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM (Centre for Transport and Energy, Heřmanova 8, Praha 7, 170 00; EUROPEUM Institute for European Policy, Staroměstské náměstí 1, Praha 1, 110 00). Zaměřuje se na evropskou klimatickou politiku a transformaci na nízkouhlíkovou ekonomiku.
Zdroje
Po roce války, inflace a energetické krize rezonují témata energetické chudoby, společenské solidarity, a socio-ekonomických dopadů zelené transformace více než dříve. Klimatická politika a sociální koheze jsou často stavěny proti sobě, ačkoli ve skutečnosti se jedná o falešné dilema a prvky klimatické politiky mohou naopak pozitivně přispět ke snižování počtu domácností ohrožených energetickou chudobou, zvyšování energetické soběstačnosti a celkově kvalitnějšímu životu. Po překonání akutní fáze energetické krize je nyní potřeba přistoupit k systematičtějším opatřením. Nemá již smysl pouze chránit spotřebitele před vysokými cenami zastropováním a následnou státní dotací cen. Takto vynaložené finanční prostředky totiž jen nadále udržují fosilní paliva uměle konkurenceschopná a ve výsledku přispívají k maximalizaci zisků fosilních korporací. Pro dlouhodobější odolnost vůči energetickým šokům je potřeba masivně investovat do renovací budov, zvyšování energetické účinnosti a rozvoje domácích obnovitelných zdrojů. Jen tak může být v budoucnu naše společnost více odolná a solidární.
Mgr. Kateřina Davidová je analytičkou v Centru pro dopravu a energetiku a vedoucí klimatického týmu v Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM (Centre for Transport and Energy, Heřmanova 8, Praha 7, 170 00; EUROPEUM Institute for European Policy, Staroměstské náměstí 1, Praha 1, 110 00). Zaměřuje se na evropskou klimatickou politiku a transformaci na nízkouhlíkovou ekonomiku.
Did you like this article?
Recommend this article to your friends!
