Když se Evropa spolu se Spojenými státy v roce 2021 postavila do čela globální výzvy ke snížení emisí metanu (Global Methane Pledge), vzbudilo to v mnoha lidech velká očekávání. Metan je po oxidu uhličitém (CO2) druhým nejvýznamnějším skleníkovým plynem, od začátku průmyslové revoluce způsobil oteplení planety o 0,5 °C. V krátkodobém horizontu je 86krát silnější v oteplování ovzduší ve srovnání se stejným množstvím oxidu uhličitého. Zároveň se relativně rychle rozpadá, v atmosféře vydrží zhruba 12 let. Mezinárodní energetická agentura IEA uvádí, že snížení emisí metanu souvisejících s lidskou činností o 50 % během příštích 30 let by mohlo do roku 2050 zmírnit globální změny teploty o 0,2 °C, což je významný krok k udržení nárůstu teploty okolo 1,5 °C.
Vědci i politici se tak vzácně shodují na tom, že rapidní snížení emisí metanu z lidské činnosti je v současné chvíli jedním z hlavních dílů skládačky, jak udržet celkové oteplení planety na únosné míře.
Jak ale bohužel ukazuje před několika dny zveřejněný vědecký výzkum v časopisu One Earth, dosud přijaté politiky pro regulace emisí metanu v energetice, zemědělství a nakládání s odpady ani zdaleka nestačí.
Co s tím? Začít můžeme doma, tedy na evropské úrovni.
Evropa a snižování emisí metanu v energetice
Pár měsíců po podpisu Global Methane Pledge přišla Evropská komise s novou legislativou, která si klade za cíl snížení emisí metanu v energetice. Je to logický první krok. Emise metanu ze sektoru energetiky - tedy převážně těžby, zpracování a transportu fosilních paliv - tvoří dle Mezinárodní energetické agentury IEA asi 37 % veškerých lidmi způsobených emisí metanu.
Hned několik studií však prokázalo, že skutečné emise metanu jsou až o 60 % - 70 % vyšší, než jak je firmy reportují, přitom je jejich omezení například v případě plynové infrastruktury efektivní a nenákladné - většinu opatření lze implementovat s čistými nulovými náklady.
Snížení emisí metanu v sektoru energetiky je oním pomyslným “nízko visícím ovocem” jehož plody, tedy zpomalení postupu klimatické krize a udržení globálního oteplování na úrovni kolem 1,5 °C, bychom mohli sklízet v horizontu jedné generace.
Evropská metanová legislativa se nyní blíží do závěrečných fází vyjednávání mezi jednotlivými institucemi a evropští zákonodárci tak mají na nějakou dobu poslední příležitost ovlivnit její konečnou podobu.
Vzhledem k tomu, že EU naprostou většinu své spotřeby fosilního plynu dováží ze třetích zemí, je zásadní zejména zavedení pravidelných kontrol a oprav energetické infrastruktury v celém dodavatelském řetězci, tedy i mimo území EU, odkud k nám přichází až 90 % plynu, který v EU spotřebujeme.
Přijetí odvážné metanové legislativy, která by pokryla kompletní dodavatelský řetězec, by pro Evropskou unii bylo jedinečnou příležitostí ukázat, že to se snižováním emisí metanu myslíme opravdu vážně - přinejmenším co se sektoru energetiky týče.
Jak ale bohužel ukazuje před několika dny zveřejněný vědecký výzkum v časopisu One Earth, dosud přijaté politiky pro regulace emisí metanu v energetice, zemědělství a nakládání s odpady ani zdaleka nestačí.
Co s tím? Začít můžeme doma, tedy na evropské úrovni.
Evropa a snižování emisí metanu v energetice
Pár měsíců po podpisu Global Methane Pledge přišla Evropská komise s novou legislativou, která si klade za cíl snížení emisí metanu v energetice. Je to logický první krok. Emise metanu ze sektoru energetiky - tedy převážně těžby, zpracování a transportu fosilních paliv - tvoří dle Mezinárodní energetické agentury IEA asi 37 % veškerých lidmi způsobených emisí metanu.
Hned několik studií však prokázalo, že skutečné emise metanu jsou až o 60 % - 70 % vyšší, než jak je firmy reportují, přitom je jejich omezení například v případě plynové infrastruktury efektivní a nenákladné - většinu opatření lze implementovat s čistými nulovými náklady.
Snížení emisí metanu v sektoru energetiky je oním pomyslným “nízko visícím ovocem” jehož plody, tedy zpomalení postupu klimatické krize a udržení globálního oteplování na úrovni kolem 1,5 °C, bychom mohli sklízet v horizontu jedné generace.
Evropská metanová legislativa se nyní blíží do závěrečných fází vyjednávání mezi jednotlivými institucemi a evropští zákonodárci tak mají na nějakou dobu poslední příležitost ovlivnit její konečnou podobu.
Vzhledem k tomu, že EU naprostou většinu své spotřeby fosilního plynu dováží ze třetích zemí, je zásadní zejména zavedení pravidelných kontrol a oprav energetické infrastruktury v celém dodavatelském řetězci, tedy i mimo území EU, odkud k nám přichází až 90 % plynu, který v EU spotřebujeme.
Přijetí odvážné metanové legislativy, která by pokryla kompletní dodavatelský řetězec, by pro Evropskou unii bylo jedinečnou příležitostí ukázat, že to se snižováním emisí metanu myslíme opravdu vážně - přinejmenším co se sektoru energetiky týče.
