Vláda ČR a Ministerstvo životního prostředí oznámily záměr podpořit výstavbu horkovodu z Jaderné elektrárny Dukovany do Brna až 11 miliardami korun z výnosů z emisních povolenek, přičemž celkové investiční náklady se odhadují na více než 16 miliard. Podle předkladatelů má projekt přispět ke snížení závislosti na zemním plynu a zajistit stabilní dodávky tepla pro Brno a okolí. Ve skutečnosti však představuje velmi problematický příklad toho, jak by se s výnosy z emisního obchodování nakládat nemělo.
Výnosy z povolenek představují důležitý nástroj financování klimatických opatření, ročně přinesou do veřejných rozpočtů mezi 15 a 19 miliardami korun. Jejich využití by mělo být v souladu s cíli dekarbonizace, jako je rozvoj obnovitelných zdrojů energie, zvyšování energetických úspor a posilování principů spravedlivé transformace s důrazem na sociální kompenzace pro zranitelné skupiny obyvatel. Projekt horkovodu tyto priority nenaplňuje a navíc odčerpá značnou část těchto klíčových prostředků na úkor jiných potřebných investic. Jde navíc o desítky let starý projekt, jehož základní myšlenka pochází už ze 70. let z doby výstavby dukovanské elektrárny. Od té doby však technologie značně pokročily a máme k dispozici moderní, ekologičtější řešení, např. využití odpadního tepla z průmyslových procesů, datacenter, obchodních center nebo čističek odpadních vod pomocí tepelných čerpadel. Zaměřit bychom se měli primárně také na energetické úspory v rámci bytového fondu, tedy zateplování domů nebo výměnu oken. Všechna tato opatření je možné realizovat za zlomek předpokládané ceny výstavby dukovanského horkovodu.
Pokud by na projekt horkovodu skutečně směřovalo 11 mld. Kč z výnosů prodeje emisních povolenek, znamenalo by to, že na něj půjde víc než polovina ročního příjmu státu z tohoto dekarbonizačního nástroje. Z něj se přitom má financovat i Nová zelená úsporám, která v uplynulých letech pomohla statisícům domácností s renovacemi a energetickými úsporami. Na tento program by tak v důsledku podpory horkovodu nemuselo být dostatek prostředků.
Zásadním problémem je navíc nedostatek transparentnosti v rozhodovacím procesu, který probíhá prostřednictvím nově vzniklého “Výboru využití peněžních prostředků z dražeb povolenek a Modernizačního fondu”. V tomto výboru chybí zastoupení občanské společnosti a rozhoduje tak bez běžných kontrolních a hodnotících mechanismů. Vzhledem k rozsahu plánované podpory a omezeným finančním zdrojům představuje tento postup závažný precedens. Hrozí, že obdobným netransparentním způsobem bude podporována řada dalších rozsáhlých infrastrukturních projektů bez dostatečného zohlednění jejich reálného přínosu pro klima a společnost.
Pokud to vláda se spravedlivou transformací myslí vážně, měla by zajistit, aby prostředky z emisních povolenek směřovaly do řešení, která skutečně podporují sociálně spravedlivý přechod k udržitelné energetice, rozvoj obnovitelných zdrojů a aktivní zapojení obcí a místních iniciativ. Projekty, jako je horkovod z Dukovan do Brna, do této vize nepatří a měly by být financovány z jiných zdrojů, a nikoliv na úkor podpory sociálně zranitelných skupin obyvatel a klimaticky odpovědných řešení.
