Evropská unie se v uplynulých letech zavázala k dosažení klimatické neutrality do roku 2050, což vyžaduje zásadní omezení emisí všech skleníkových plynů. Metan, druhý nejvýznamnější skleníkový plyn po oxidu uhličitém, hraje v této snaze klíčovou roli. Téměř 40 % člověkem způsobených úniků metanu vzniká v sektoru energetiky, především při těžbě, zpracování a distribuci fosilních paliv jako jsou ropa, zemní plyn a uhlí. V tomto kontextu je zásadní silná a ambiciózní legislativa, která omezí emise metanu nejen v rámci EU, ale i u dovážených fosilních paliv. EU takovou legislativu přijala v minulém roce v podobě nařízení EU č. 1787/2024. Nyní se ale diskutuje o jejím oslabení, které by znamenalo zbytečný krok zpět jak pro klima, tak pro evropskou bezpečnost. V pondělí 16. června na plánovaném zasedání v Lucemburku bude Rada EU zvažovat zmírnění přijatého nařízení, zejména kvůli tlaku na usnadnění importu zkapalněného zemního plynu z USA.
Metan (CH₄) má výrazně vyšší globální oteplovací potenciál (GWP) než CO₂, přibližně 84násobný za 20 let a 28násobný za 100 let. Krátká životnost metanu v atmosféře ale znamená, že omezení jeho emisí zpomalí oteplování planety ve velmi krátkém čase. Nařízení EU č. 1787/2024 stanovuje ambiciózní limity a monitorovací povinnosti ohledně emisí metanu nejen u producentů uvnitř EU, ale také u dovozců fosilních paliv. To znamená, že importované palivo bude muset splňovat stejné emisní standardy jako palivo těžené v EU, což vytváří rovné podmínky a zároveň výrazně přispívá k dosažení evropských klimatických závazků.
Současně je v EU patrný dlouhodobý trend postupného snižování zájmu o zemní plyn, což je důsledek rostoucího podílu obnovitelných zdrojů a politik zaměřených na dekarbonizaci a energetickou efektivitu. Tento posun naznačuje, že poptávka po zemním plynu bude v následujících letech klesat, a zároveň se bude zvyšovat důraz na transparentnost a důslednou regulaci zbývajících dodávek. Právě proto je nastavení rovných importních standardů a důkladné monitorování celého dodavatelského řetězce metanu u dovážených fosilních paliv klíčové. V opačném případě hrozí, že emise metanu uniknou z dohledu. V kontextu významného podílu dovážených fosilních paliv, zejména ropy a zemního plynu, na evropském trhu, by to znamenalo zásadní podkopání snahy EU o zmírnění dopadů metanových emisí na klima. Bez postupného stanovení stejných emisních podmínek pro importovaná fosilní paliva jako platí pro ta těžená v EU hrozí, že EU bude dále přispívat k vypouštění škodlivých emisí mimo své území.
Jedním z bodů jednání 16. června 2025 v Lucemburku je možné zmírnění podmínek pro import pod tlakem některých členských států a lobby zaměřených na zajištění dodávek LNG z USA. Takové oslabení by z hlediska klimatické politiky mělo zásadní negativní dopad, pokračující úniky metanu by zpomalily dosažení evropských závazků snížit emise skleníkových plynů o 55 % do roku 2030 oproti hodnotám z roku 1990 a dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. Import LNG z USA je často prezentován jako alternativa dovozu ruských fosilních paliv, avšak výměna jedné závislosti za druhou není dlouhodobě udržitelným řešením. Povolení jednoduššího dovozu LNG z USA na úkor metanové regulace znamená, že EU přechází z jednoho dodavatele závislého na fosilních palivech na jiného, čímž se opět vystavuje geopolitickým rizikům. Navíc je třeba brát v potaz možný vývoj politické situace v USA a jejich nepředvídatelnost a nespolehlivost jako dodavatele. Ačkoli jeho pozice byla v nedávné době oslabena rozhodnutím amerického soudu, který zrušil některá Trumpova cla, budoucnost obchodních vztahů s USA zůstává nejistá. Evropská unie by si proto měla zachovat nezávislost tím, že si bude sama určovat pravidla dovozu, včetně ekologických standardů, ne se jim přizpůsobovat pod tlakem zvenčí.
Kromě toho je zemní plyn, stejně jako ropa a uhlí, fosilním palivem, které nemá místo v dlouhodobé udržitelné energetické strategii EU. Podpora dovozu plynu bez náležité regulace emisí znamená prodlužování závislosti na fosilních zdrojích na úkor klíčových investic do obnovitelných zdrojů a dekarbonizace.
Snížení emisí v dovozovém řetězci není možné bez systematického sledování celého dodavatelského řetězce plynu. V tomto ohledu se nabízí paralela s mechanismem uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM), který má zajistit, aby dovážené produkty podléhaly podobným emisním nákladům jako ty vyráběné v EU. Metanová regulace by měla jít podobným směrem a stanovit povinnost ověřování a hlášení emisí u všech dodavatelů fosilního paliva mimo EU, kteří chtějí získat přístup na evropský trh. Oslabení nařízení by znamenalo nejen narušení integrity klimatické politiky EU, ale i faktické znevýhodnění domácích producentů, kteří regulaci budou muset dodržovat. Zároveň by bylo signálem slabé vyjednávací pozice EU v mezinárodním kontextu a mohlo by vést k nebezpečným precedentům. Evropská unie musí stát pevně za svými klimatickými cíli, ukončit svou závislost na fosilních palivech a být aktivní v nastavování globálních standardů. Evropa by si zmírněním nařízení nejen významně zkomplikovala cestu k uhlíkové neutralitě, ale také se vystavila novým rizikům spojeným s nadměrnými emisemi a závislostí na USA.
Naopak zachování ambiciózní importní legislativy EU omezující emise metanu v energetickém sektoru je zásadní pro dosažení klimatických cílů, zajištění energetické bezpečnosti a udržení geopolitické nezávislosti. Evropská unie musí trvat na tom, aby limity a kontrola emisí metanu byly uplatňovány nejen na domácí producenty, ale také na všechny dovozce fosilních paliv. Jen tak lze zajistit, že cesta k udržitelné a bezpečné energetické budoucnosti nebude ohrožena krátkodobými ekonomickými zájmy několika vybraných aktérů, ale bude odpovídat dlouhodobé vizi klimatické neutrality a nezávislosti.
