Nezávislý klimaticko-energetický think-thank Ember v pondělí 9. 11. 2020 zveřejnil studii, podle které bude česká elektrická síť v roce 2030 druhá nejšpinavější v Evropě. Vyplývá to z analýzy českého národního klimatického a energetického plánu, který ukazuje, že Česko má v navyšování podílu elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů nejnižší ambice z celé EU a zároveň počítá s významným podílem elektřiny vyrobené z uhlí i po roce 2030. Česko by se tak zařadilo ke skupině sedmi zemí, které budou v roce 2030 kvůli svému spoléhání na uhlí a fosilní plyn produkovat 80 % emisí celého energetického sektoru EU. Tak nezodpovědným přístupem by Česko poškodilo zejména samo sebe a zablokovalo transformaci své energetiky a průmyslu, zároveň by však také ohrozilo dosažení klimatických cílů Evropské unie pro rok 2030.
„Že jsou české energetické plány zoufale zastaralé, ukazuje nejen tato analýza, ale také aktuální ekonomické výhledy energetiky. Naplánovat rychlý útlum uhlí a naopak rozvoj obnovitelných zdrojů je ekonomicky racionální a politicky odpovědná cesta. Uhelná komise by z těchto důvodů měla podle mého názoru zvolit rok 2033 jako konec spalování uhlí v ČR, jde o nejzazší kompromis,” říká Jiří Koželouh, vedoucí energetického programu Hnutí DUHA a člen Uhelné komise.
“Ze studie vyplývá, že Česká republika plánuje během příštích deseti let postavit méně obnovitelných zdrojů energie, než co postavila v deseti letech předchozích. Přitom na modernizaci naší energetiky můžeme využít miliardové podpory z fondů EU. Stačí nesypat peníze do zbytečných megalomanských staveb a namísto toho podpořit např. komunitní energetiku,” říká Kateřina Davidová z Centra pro dopravu a energetiku.
Michaela Pixová z Klimatické koalice na závěr dodává: „Když Andrej Babiš letos v říjnu na jednání Rady souhlasil s navýšením klimatického cíle EU pro rok 2030 na nejméně 55 %, pravděpodobně za změnou jeho postoje stál kalkul, že cíl je společný a Česko se jako černý pasažér při jeho dosahování sveze na vyšších klimatických ambicích zemí, jako jsou severské státy, Španělsko, nebo Rakousko. Analýza think-thanku Ember však jasně ukazuje, že Česko se se svým nezodpovědným přístupem ke klimatu a bezpečnosti obyvatel neschová. Pokud se EU do roku 2030 nepodaří emise snížit alespoň o 55 % oproti roku 1990, budeme přesně vědět, kdo má na zmaření této ambice největší podíl.”
Jan Freidinger z Greenpeace doplňuje „Česko nejenže totálně zaspalo v rozvoji čistých obnovitelných technologií, ale zároveň svou energetickou budoucnost příliš spojue i s využitím dalšího fosilního zdroje - plynu. Ten by měl být přechodným palivem na omezenou dobu pouze v teplárenství a to v těch nejúčinnějších kogeneračních jednotkách. V žádném případě by ale plyn a ani další fosilní paliva neměly být na seznamu projektů, které dostanou podporu v rámci tzv. Fondu obnovy, tedy více než 180 miliard korun, které do Česka přitečou z EU v rámci obnovy po koronavirové krizi.“
