Energetická krize a klimatická politika: Co nás čeká po roce zvratů?
zveřejněno 17.04.2023
Abstrakt
Článek se zaměřuje na vývoj v energetické a klimatické politice v posledním roce, který byl definován ruskou válkou na Ukrajině, energetickou krizí a rostoucí inflací. V první části je diskutována otázka energetické chudoby a jejích strukturálních řešení jako je hloubková renovace budov, zvyšování energetické účinnosti a dotační programy zaměřené cíleně na nízkopříjmové domácnosti. V druhé části se článek zamýšlí nad pozitivními i negativními důsledky energetické krize. Jako pozitivní efekt hodnotí rekordní rozvoj obnovitelných zdrojů energie v Evropě, který pomohl kompenzovat extrémně drahý plyn a omezit evropskou závislost na plynu z Ruska. Jako negativní efekt hodnotí na druhé straně rekordní nárůst dotací plynoucích fosilním společnostem. Státní kompenzační balíčky, zastropování cen a ochrana spotřebitelů uměle učinili fosilní paliva více konkurenceschopná a přinesli energetickým společnostem mimořádné zisky, zatímco náklady na živobytí domácností rostly. Po překonání akutní fáze energetické krize je nyní potřeba se zaměřit na systémová řešení, která zároveň povedou k větší společenské kohezi a podpoří principy společenské solidarity. Klimatické politiky, např. ty obsažené v balíčku Fit for 55, mohou být vhodnou součástí těchto řešení.
Vyšlo v časopise FÓRUM sociální politiky – 01/2023. Ke stažení zde: https://www.rilsa.cz/casopis/forum-socialni-politiky-01-2023/
Klimatická politika po roce energetické krize
Poslední rok s sebou přinesl řadu očekávaného i neočekávaného vývoje v oblasti klimatické a energetické politiky. Podle plánu pokračovala diskuze nad legislativním balíčkem Fit for 55, kde v minulém roce došlo i díky českému předsednictví k velkému pokroku. Dohody se podařilo nalézt i na poměrně kontroverzních opatřeních jako jsou reforma systému obchodování s emisními povolenkami, rozšíření tohoto systému na emise z vytápění a silniční dopravy, či založení nového Sociálního klimatického fondu. Zelenou dostal také návrh na zavedení takzvaného uhlíkového cla. Legislativní proces okolo doposud největšího klimaticko-energetického balíčku se tak nyní blíží ke konci a brzy se přejde k jeho implementaci na úrovni členských států.
Na druhé straně došlo k mnoha neočekávaným šokům, které evropskou klimatickou a energetickou politiku ovlivnily možná ještě více. Ruská válka na Ukrajině a s tím spojená energetická krize a inflace naprosto změnili evropské uvažování o energetice. Z původně více méně technického tématu se najednou stalo téma politické, geopolitické, bezpečnostní, ekonomické i sociální. Obzvláště silně začala v české společnosti rezonovat otázka energetické chudoby.
Energetická chudoba v centru dění
Téma energetické chudoby není nové. Již před ruskou invazí na Ukrajinu bylo v Evropské unii přibližně 35 milionů občanů ohrožených energetickou chudobou, což činí 8 % evropské populace (Eurostat, 2021). V České republice vypadají statistiky podobně; před válkou zde žilo přibližně 900 000 občanů v ohrožení energetickou chudobou, což činí 8,7 % české populace žijících v přibližně 500 000 domácnostech (Hnutí DUHA et al., 2022). Tuto situaci však válka nepochybně ještě zhoršila. Podle údajů Eurostatu rostly v první polovině loňského roku ceny energií v České republice nejvíce z celé Evropské unie, konkrétně meziročně o 62 % (Eurostat, 2022). Situaci nenapomáhá ani aktuálně třetí nejvyšší míra inflace v rámci celé EU (Statista, 2023).
Díky podrobným výzkumům z posledních měsíců známe i detailnější informace o tom, kdo je nejvíce energetickou chudobou ohrožen. Největší podíl tvoří rodiny s dětmi, zejména ty, kde se o děti starají samoživitelé a samoživitelky a nízkopříjmové rodiny s nárokem na přídavky na dítě. Druhou nejpočetnější ohroženou skupinou jsou lidé v důchodu, nejčastěji pak důchodkyně-ženy žijící samy. Co se týká způsobu vytápění, pak domácnosti potýkající se s energetickou chudobou nejčastěji využívají dálkové vytápění (44 %), poté zemní plyn (29 %), elektřinu (11 %), palivové dřevo (9 %) a uhlí (6 %). Až 80 % spotřebované energie v domácnostech jde na topení a ohřev vody. Na energetickou chudobu má zásadní vliv energetická náročnost budov, ve kterých domácnosti žijí. Průzkum také ukázal, že naprostá většina lidí v energetické chudobě žije ve vysoce energeticky náročných budovách. Naproti zažité představě se to častěji týká bytů nežli rodinných domů, a nejčastěji se to týká bytů v nájmu, které bývají častěji ve špatném stavu (Hnutí DUHA et al., 2022). Pro komplexní řešení příčin energetické chudoby, a nikoliv jen jejích následků, je tak potřeba se zaměřit mimo jiné i na lepší regulaci energetické náročnosti nájemních bytů.
Budovy jsou jedna z oblastí, kde nově navrhovaná klimatická legislativa může zásadně pomoci s řešením sociálních problémů. Aktuálně se v rámci procesu trialogu mezi Evropským parlamentem, členskými státy a Evropskou komisí finalizuje podoba dvou nových směrnic, které by měly pomoci zlepšit kvalitu budov v Evropě. Jedná se o Směrnici o energetické účinnosti (Energy Efficiency Directive, EED) a Směrnici o energetické náročnosti budov (Energy Performance of Buildings Directive, EPBD). Bohužel v těchto dvou směrnicích české předsednictví nezaznamenalo větší pokrok, a tak se jejich schválení přesunulo pod vedení švédského předsednictví.
Tyto směrnice budou určovat, jak rychle bude v členských státech probíhat renovace budov a také, jaké budou minimální požadavky na energetickou náročnost nových komerčních i residenčních budov. Jedná se o zásadní součást klimatické legislativy, která má zároveň potenciál významně pozitivně zlepšit životní podmínky evropských občanů. Aktuálně je totiž sedm z deseti evropských budov energeticky neefektivních a náklady na drahé energie se tak přenášejí na jejich obyvatele (Friends of the Earth, 2021).
Zatímco česká vláda se ke zvyšování požadavků na energetickou účinnost dlouhodobě staví spíše ostražitě (mimo jiné i proto, že se nám doposud nedařilo cíle v oblasti energetických úspor systematicky plnit), zástupci českého byznysu sdružení v iniciativě Změna k lepšímu se připojili k podpoře jasných pravidel, jež pomohou soukromé sféře využít naplno potenciálu, který snižování emisní náročnosti budov nabízí (Corporate Leaders Group, 2023).
Renovace budov se u nás i díky zdražení energií dostaly v minulém roce do popředí. Pro dlouhodobý přínos bude nutné, aby aktuální vlna zájmu a veřejné podpory vytrvala i poté, co energetická krize odezní. Investice do renovací budov jsou navíc pro stát ekonomicky výhodné. Aliance Šance pro budovy spočítala, že každá jedna koruna investovaná ze státní poklady následně vybudí investici 2 až 4 koruny (Šance pro budovy, 2020). Mimo to renovace a zateplování budov vytvářejí lokální pracovní místa a domácnostem šetří dlouhodobě výdaje na vytápění a chlazení. Renovace však vyžadují vysoké vstupní investice. Je proto těžké zacílit na ty domácnosti, které jsou energetickou chudobou nejvíce ohrožené.
Jak již bylo popsáno výše, lidé nejvíce ohrožení energetickou chudobou často žijí v nájemním bydlení, a tudíž nemohou o renovaci rozhodovat. Další překážkou je fakt, že nízkopříjmové domácnosti nemají naspořené finanční prostředky, které jsou nutné k realizaci renovací, a to i při využití státní podpory, která je vyplácena až retroaktivně. Pro středně příjmové domácnosti v České republice již několik let úspěšně funguje program Nová zelená úsporám, který je inspirací a dobrou praxí i v zahraničí. Pro nízko příjmové domácnosti však až do loňského roku žádná forma cílené podpory na snižování energetické náročnosti budov neexistovala.
Loňský rok, i ve světle války na Ukrajině a probíhající energetické krize, spustilo Ministerstvo životního prostředí program Nová zelená úsporám Light. Jedná se o první dotační program cíleně zaměřený na nízkopříjmové domácnosti, podporující renovace budov za účelem úspor energií. Z programu nelze financovat hloubkové renovace, ale lze jej využít například na výměnu oken, dveří, zateplení fasády či střechy. Nelze jej však využít na instalaci střešní fotovoltaiky nebo tepelného čerpadla, jako je to možné u klasické Nové zelené úsporám. Žadatelé mohou obdržet až 100% dotaci na projekty ve výši až 150 000 Kč. Finance navíc úspěšní žadatelé obdrží dopředu, čímž se řeší nedostatek naspořených peněz u nízkopříjmových domácností (Nová zelená úsporám Light, 2023).
V prvním kole vláda vyčlenila na Novou zelenou úsporám Light 1,5 miliard Kč, což umožní poskytnout podporu zhruba 10 tisícům domácností. Program je ovšem otevřen pouze pro majitele domů, nikoliv pro lidi žijící v nájemním bydlení a v bytových domech. Od spuštění programu byl o dotace obrovský zájem. Výhledově by tak bylo dobré prostředky v programu ještě navýšit, aby podpora mohla být poskytnuta více domácnostem. V Modernizačním fondu, ze kterého je Nová zelená úsporám Light financovaná, je nyní díky vysoké ceně emisní povolenky rekordní objem peněz. Program by bylo také dobré otevřít většímu rozsahu žadatelů. Momentálně jsou žadatelé limitování jednak vlastnictvím domů, tak i přísnou definicí ohroženého zákazníka. O podporu mohou žádat lidé v invalidním či starobním důchodu či ti, kteří mají nárok na příspěvek na bydlení. Mnoho lidí žijících v energeticky neefektivních budovách je tak z programu vyloučeno, ačkoli by jim renovace také prospěla (Centrum pro dopravu a energetiku, 2023).
Pozitivní a negativní důsledky energetické krize
Ruská válka na Ukrajině a následná energetická krize způsobily mnoho změn v evropské energetice. Kromě většího zaměření se na energetickou chudobu a její řešení také došlo k rekordnímu rozvoji obnovitelných zdrojů energie. Evropské investice do čistých zdrojů energie vzrostly v minulém roce o 31 % oproti roku předchozímu. Největší nárůst byl zaznamenán u solárních elektráren, kde v EU v loňském roce přibylo 40 GW instalovaného výkonu, což je nárůst o 47 % oproti roku 2021. Podstatně tomu přispěly i instalace střešní fotovoltaiky domácnostmi ve všech členských státech. Podobně se válka propsala i do vývoje na trhu s tepelnými čerpadly a elektromobily. I tyto nízkoemisní technologie zaznamenaly v loňském roce rekordní nárůst poptávky. Tepelných čerpadel v EU přibyly jen za loňský rok 3 miliony, což přispělo k tomu, že EU již nyní s předstihem splnila cíl dosáhnout 20 milionů tepelných čerpadel do roku 2026. Stejně tak vloni rostl podíl elektromobilů, které nyní v EU pokrývají 12,1 % trhu (Ember, 2023).
Čisté technologie jsou nejen základem pro snižování emisí skleníkových plynů, ale zároveň jejich majitelům přinesou dlouhodobě finanční úspory. S vyšší cenou elektřiny na trhu se návratnost domácích solárních panelů zkracuje. Domácí nabíjení elektromobilu pak majiteli ušetří náklady na benzín či naftu. Ovšem vysoká počáteční investice do těchto technologií vyřazuje z pořízení tu právě část společnosti, která je vysokými cenami nejvíce zasažená – nízkopříjmové a zranitelné zákazníky. Proto jsou zásadní programy státní podpory typu Nová zelená úsporám Light, ale také zavádění regulací, které postupně učiní čisté zdroje elektřiny a tepla stále více dostupné a rozšířené, tak aby z nich ve výsledku mohli benefitovat lidé s nižšími příjmy.
Na politické úrovni právě probíhá finální fáze vyjednávání o podobě nové Směrnice o obnovitelných zdrojích energie (Renewable Energy Directive, RED). Evropská komise navrhuje navýšit cíl pro poměr obnovitelných zdrojů v roce 2030 na 45 %, oproti původními předválečnému cíli 40 %. Evropský parlament s tímto navýšením souhlasí, ale členské státy se na jednotné pozici zatím neshodnou. Česká republika se k navyšování cíle pro obnovitelné zdroje staví spíše opatrně, ačkoli vyšší cíl by pro nás mohl znamenat důležitý krok na cestě k větší energetické soběstačnosti a pomohl by i k dlouhodobému řešení energetické chudoby. Podle think tanku Ember je navíc evropská energetika již nyní na dobré cestě dosáhnout do roku 2030 45% podílu obnovitelných zdrojů, a to i bez jakékoliv nové legislativy, pouze na základě vývoje trhu. Je proto možné cíl navýšit až na 50 % a dedikovat na jeho naplnění dostačenou finanční podporu (Ember, 2023).
Bohužel ale ruská válka na Ukrajině nepřinesla pouze větší důraz na obnovitelné zdroje a energetické úspory, přinesla také rekordní finanční zisky fosilním korporacím, které profitovaly z vysokých cen energií i státních kompenzačních balíčků. Podle dat Mezinárodní energetické agentury plynulo v roce 2022 na podporu fosilních zdrojů dosud nejvíce peněz v historii. Poprvé dokonce globální dotace na fosilní zdroje překonaly hranici 1 bilion dolarů (IEA, 2023). To je v přímém rozporu s cíli Pařížské klimatické dohody i dohody z Glasgow z roku 2021 o postupném snižování dotací na fosilní paliva a zároveň zvyšování cílené pomoci těm nejzranitelnějším. Velká část státní podpory totiž šla zpětně na zaplacení dodávek fosilních zdrojů a uměle tak udržovala fosilní paliva v konkurenční výhodě. Právě i kvůli nedostatečnému zacílení finanční podpory vloni vzrostla nerovnost v rámci společnosti. Zatímco fosilní firmy utržily bezprecedentní zisky, náklady na živobytí pro běžné domácnosti vzrostly. Ačkoli naprostá většina členských států zavedla v průběhu roku daň z mimořádných zisků zaměřenou zejména na energetické společnosti, nebyla tato opatření vždy navržena efektivně a fosilním firmám i přes to vzrostl meziročně čistý zisk na dvojnásobek (Ekonomický týdeník, 2023).
Státy EU se rozhodly situaci ohledně drahých energií řešit kompenzačními balíčky, ať už se jednalo o zastropování a následné dotování cen elektřiny a plynu, či přímé kompenzace nákladů průmyslovým firmám ve snaze o udržení jejich konkurenceschopnosti. Evropské země vydaly na ochranu před vysokými cenami energií celkem 657 miliard eur, z čehož neuvěřitelných 265 miliard eur připadlo na samotné Německo (Bruegel, 2023). Ne všechny členské státy mají stejnou výchozí pozici, co se týká volného fiskálního prostoru. Země s větším státním dluhem si nemohou takovéto injekce do ekonomiky dovolit. I proto byl protekcionistický krok Německa silně kritizován a byla otevřena diskuze nejen o snaze o udržování solidarity uvnitř členských států, ale i mezi nimi.
Závěr
Po roce války, inflace a energetické krize rezonují témata energetické chudoby, společenské solidarity, a socio-ekonomických dopadů zelené transformace více než dříve. Klimatická politika a sociální koheze jsou často stavěny proti sobě, ačkoli ve skutečnosti se jedná o falešné dilema a prvky klimatické politiky mohou naopak pozitivně přispět ke snižování počtu domácností ohrožených energetickou chudobou, zvyšování energetické soběstačnosti a celkově kvalitnějšímu životu. Po překonání akutní fáze energetické krize je nyní potřeba přistoupit k systematičtějším opatřením. Nemá již smysl pouze chránit spotřebitele před vysokými cenami zastropováním a následnou státní dotací cen. Takto vynaložené finanční prostředky totiž jen nadále udržují fosilní paliva uměle konkurenceschopná a ve výsledku přispívají k maximalizaci zisků fosilních korporací. Pro dlouhodobější odolnost vůči energetickým šokům je potřeba masivně investovat do renovací budov, zvyšování energetické účinnosti a rozvoje domácích obnovitelných zdrojů. Jen tak může být v budoucnu naše společnost více odolná a solidární.
Mgr. Kateřina Davidová je analytičkou v Centru pro dopravu a energetiku a vedoucí klimatického týmu v Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM (Centre for Transport and Energy, Heřmanova 8, Praha 7, 170 00; EUROPEUM Institute for European Policy, Staroměstské náměstí 1, Praha 1, 110 00). Zaměřuje se na evropskou klimatickou politiku a transformaci na nízkouhlíkovou ekonomiku.
Zdroje
Zaujal Vás tento článek?
Doporučte článek známým!
