Emise metanu v energetice – jak účinně řešit problém „neviditelné hrozby“

zveřejněno 14.12.2021

Emise metanu, vysoce účinného skleníkového plynu, byly příliš dlouho přehlíženy. Ze zpráv Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) vyplývá, že antropogenní emise metanu pravděpodobně způsobily nárůst teplot o 0,5 °C. Mimo to dospěl panel k závěru, že udržitelného zpomalení nárůstu teplot na maximálně +1,5 °C lze dosáhnout jen výrazným zredukováním emisí oxidu uhličitého a souběžným omezením emisí všech dalších skleníkových plynů ovlivňujících klima. To se týká také znečišťujících látek s krátkou životností, jako je právě metan.

Koncentrace metanu v atmosféře se od předindustriálních dob více než zdvojnásobila. Existují přesvědčivé důkazy o tom, že tento nárůst nesouvisí s přirozenými procesy, nýbrž že jde  o nárůst nových emisí, které souvisí s lidskou činností. Růst koncentrace způsobují především činnosti související s využíváním fosilních paliv nebo také se zemědělstvím a nakládáním s odpadem.

Opatření vedoucí ke snížení emisí metanu jsou důležitým krokem ke zpomalení klimatických změn. Členské státy EU však musí přijmout dostatečně ambiciózní plány pro odklon od ropy, uhlí a zemního plynu. Jakékoli opatření zaměřené na snížení emisí metanu, které nebude propojeno s odklonem od fosilních paliv, k celkovému snížení koncentrace skleníkových plynů nepostačí.

Evropská unie, jakožto region dovážející výraznou část spotřebovaného zemního plynu (89 % celkové spotřeby v této oblasti v roce 2019), by měla postupovat rázně a rozhodně směrem k odklonu od zemního plynu do roku 2035 a spolu s tím redukovat emise metanu napříč celým dodavatelským řetězcem.

Odkud metan uniká?

Emise metanu z fosilních paliv tvoří zhruba 35 % veškerých antropogenních emisí metanu ( 23% ropa a plyn a 12 % uhelný průmysl).

Emise metanu v plynárenském průmyslu vznikají ve všech článcích dodavatelského řetězce. A to jak kvůli úmyslným, tak nechtěným únikům metanu do ovzduší. Úmyslné vypouštění tohoto skleníkového plynu může nastat například v důsledku opravy plynovodu, kvůli níž je nutné danou část potrubí vždy vyprázdnit. Pokud je fosilní plyn nacházející se v této části považován za komerčně nevyužitelný, prostě se vypustí do atmosféry.

A jelikož je hlavní složkou zemního plynu právě metan, skončí v atmosféře i velké množství tohoto skleníkového plynu.
K neúmyslným únikům metanu dochází například při poruchách zařízení či haváriích.

K únikům metanu dochází v předvýrobní fázi (např. při hydraulickém štěpení a dokončování vrtů), během těžby (tady jde např. o fugitivní emise, úniky při odvětrávání či údržbových pracích na zařízení), ve fázi shromažďování a zpracování (např. z odvětrávání a netěsností zařízení), během přenosu a skladování (např. z odvětrávání a netěsností kompresorů, netěsností v potrubních rozvodech a z odvětrávání a netěsností skladovacích prostor), ve fázi distribuce (např. z netěsností v potrubí či měřicích a regulačních stanicích nebo také při měřících zařízeních konečných spotřebitelů) i ve fázi spotřeby (např. z důvodu nedokonalého spalování plynu v kotlích).

Řada opuštěných ropných a plynových vrtů a uhelných dolů navíc vypouští velké množství metanu ještě dlouhou dobu poté, co jsou vyřazeny z provozu, pokud nejsou řádně utěsněny.

Pokud tedy k únikům dochází v každé části dodavatelského řetězce, co konkrétně lze dělat, abychom tomu dokázali účinně předcházet?

Řešení

Shodou okolností se můžeme velké části emisí metanu docela snadno  vyhnout, a to s nulovými nebo nízkými náklady.
Mezinárodní agentura pro energii (IEA) odhaduje, že zhruba 40 % emisí metanu z ropného a plynového průmyslu lze předejít s  nulovými čistými náklady. Podobně také Program OSN pro životní prostředí (UNEP) předpokládá, že 60–80 % celkových emisí metanu z ropného a plynového sektoru a 55–98 % emisí z uhelného průmyslu je možné snížit pomocí relativně nenákladných řešení.

Mezi takové patří například detekce a opravy netěsností (LDAR), přičemž detekce by měly být prováděny co nejčastěji, v ideálním případě nepřetržitě, a opravy by měly být prováděny neprodleně po zjištění úniku.

Další opatření se týkají například zákazu rutinního flérování a řízeného uvolňování (BRVF), s výjimkou použití v mimořádných situacích. Zákaz platí zejména pro případy, kdy se ke spalování či vypouštění plynu přistupuje kvůli nedostatečné motivaci k jeho vytěžení, tedy když to není komerčně atraktivní, nebo chybí potřebná nařízení.

Kromě toho může ke snížení emisí metanu z těchto zdrojů přispět také účinné utěsnění plynových vrtů a uhelných dolů, které byly vyřazeny z provozu. A v neposlední řadě je třeba zdůraznit, že nejúčinnějším způsobem, jak emise metanu snížit, je ponechání fosilních paliv pod zemí, zastavení těžby a ukončení dalšího průzkumu. To zároveň vyžaduje urychlení procesu transformace energetiky a přechodu na systém stoprocentně založený na obnovitelných zdrojích energie.

Další kroky k řešení problematiky emisí metanu

V říjnu 2020 představila Evropská komise unijní strategii pro snížení emisí metanu. V Evropském parlamentu se 21. října hlasovalo o omezení emisí z metanu. Poslanci Evropského parlamentu již do zprávy zahrnuli výzvu k odklonu od fosilních paliv, první svého druhu v unijní legislativě.

Co se týče mezinárodní úrovně, Program OSN pro životní prostředí spustil na summitu zemí G20 Mezinárodní observatoř emisí metanu (IMEO). Ta má za úkol zpracovávat, agregovat a zveřejňovat data o emisích metanu. V podobném duchu se také nesla konference OSN o změně klimatu COP26, na které se řada zemí zavázala ke snížení emisí metanu o minimálně 30% do roku 2030 oproti úrovni z roku 2020 (tzv. Global Methane Pledge).

Tyto dva kroky připravují půdu na konec tohoto roku, kdy chce Evropská komise představit legislativní návrh v oblasti snižování emisí metanu v rámci legislativního balíčku k dosažení 55% snížení emisí „Fit for 55“.

Není pochyb o tom, že by Komise měla posílit návrhy Evropského parlamentu, které se týkají detekcí a oprav netěsností, zákazu flérování a řízeného uvolňování, systému MRV a opuštěných ropných i plynových vrtů a uhelných dolů. Zároveň by měla na základě návrhu Parlamentu o útlumu fosilních paliv zajistit, aby se EU vydala cestou k cíli dosáhnout útlumu těžby uhlí do roku 2030 a zemního plynu do roku 2035. Na závěr je třeba dodat, že abychom se dokázali vypořádat s globálním rozměrem tohoto problému a se situací, v níž se EU jako významný dovozce zemního plynu nachází, je nanejvýš důležité zabývat se úniky metanu po celé délce dodavatelského řetězce a řešit tento problém nejen v rámci Evropské unie, ale také za jejími hranicemi.

Evropská komise představí návrh metanové legislativy již 15. prosince. O dalších aktualitách budeme průběžně informovat.

 

Text je překladem blogpostu CAN Europe s autorským přispěním Šimona Batíka

Zaujal Vás tento článek?
Doporučte článek známým!

Hledaný výraz

[ zavřít ]